V bezvědomí na zemi


Ležím na zemi.

Co tu dělám?“ ptám se sám sebe.

Bolí mě hlava a levý bok. Už vím, asi jsem spadnul. Ale proč? Že bych omdlel? Pokouším se posadit, ale jen se trochu přizvednu, zamotá se mi hlava a řachnu zpět dolů. Najednou všechno cítím. Příšernou pachuť v ústech, bolest hlavy a podivný nepříjemný pocit ve vnitřnostech. Těžko se mi dýchá, cítím bolest na prsou. Bije mi vůbec srdce? Jak by to mělo znít? Něco jako buch buch....buch buch... buch buch... nebo ne?

Posloucham. buchbuchbuchbuchbuch

No to snad ne? Proč tak zběsile? Znovu se zaposlouchám. Buch.. buch.............. buch.. buch........... buch.. buch..............

Do háje, co se to děje?

Umírám? Ale proč? Měl bych si zavolat záchranku? Ale mobil je nahoře na stole, tam se v životě nevydrápu. To umřu takhle zapomenutý uprostřed noci nahý na podlaze? No nádhera. Zavírám oči a loučím se světem. Když si tak uvědomuji ten hnus v puse, střeva na ruby a pulsující bolest hlavy, tak ona ta smrt asi bude lepší. Sbohem světe.

Probouzím se. Sakra, tak já nejsem mrtvý? Tak co to bylo? Jen se mi zamotala hlava? Nebo jsem něco špatného snědl? Koukám na stůl. Nic zvláštního tam není, jen hrnek od....

Neee, slibuji, že příště si už nepůjdu dělat kafe po tmě. Nechci, aby se mi zase usypala ruka...


17. 9. 2004
Lei