Holka z baru

Pomalu jsem kráčel do kopce a znovu vrhl rychlý pohled na slečnu, kterou jsem držel kolem pasu a teď ji nahoru tak trochu táhnul. Usmívala se a v mojí bundě jí snad bylo i teplo. Vypadala spokojeně. Zato mně jen v triku byla docela zima, ale o to rychleji mizel alkoholový závoj. Znovu jsem se snažil vzpomenout, jak se to vlastně seběhlo.

Dneska jsem měl mizerný den. Jako že vážně hodně mizerný. Myslel jsem si, že po rozchodu s mojí dlouholetou partnerkou, jsem už v pohodě. Dlouho to tak vypadalo, ale dnes to na mě nějak těžce dopadlo. Začala mě štvát samota a celý dům se mi zdál strašně malý, nemohl jsem to tam vydržet. A nebo se mi to naopak doma zdálo strašně velké a prázdné? Už nevím, ale musel jsem vypadnout ven a rozhodl jsem se, že nejlepší bude, jít se někam opít. Normálně nikam nechodím, tak jsem vyrazil nazdařbůh do města a zapadl do prvního slušnějšího baru, co jsem potkal. Už si nevzpomínám, co jsem si objednal. A co následovalo, ještě pořád kryje alkoholový závoj.

Vím, že za mnou ta slečna přišla a dala se se mnou do řeči. Určitě mi řekla své jméno, ale to si vážně nepamatuji. Matně si vzpomínám, že jsem se ji snažil odbýt, protože jsem chtěl být sám a opíjet se. Byl jsem na ni určitě dost hnusný, ale stejně to pak dopadlo tak, že jsme odešli spolu. Blížili jsme se k mému domu a já marně vzpomínal, co jsem já říkal jí a hlavně ona mně. Ale asi je to jedno, byl jsem připravený brát vše, co nabídne. Nebo si to případně vzít sám.

„Je to ještě daleko?“ zeptala se, když jsem odbočili na poslední křižovatce.

„Už jen kousek. Támhle na konci parku bydlím.“

„A máš doma něco k pití?“ zeptala se lehce provokativním tónem.

„Určitě. Přijde na to, co bys ráda,“ odpověděl jsem trochu vyhýbavě, aby si nevšimla, že nevím, co pila v baru.

„Rumík? S colou?“

Zdrobněliny nesnáším, ale přesto jsem v klidu odpověděl: „Oboje se tam určitě najde.“

Konečně jsme se dostali k domu. Odemčel jsem a podržel jí otevřené dveře. Když procházela kolem, pohladila mě dlaní po tváři. Ukazováčkem mi přitom přejela po rtech, odhrnula dolní ret a dotýkala se i zubů. Lehce jsem pootevřel ústa, chytil prst mezi zuby a jemně, ale důrazně jsem zkousnul. Prudce se nadechla a usmála se na mě.

„Po schodech nahoru,“ mávl jsem rukou a snažil se v hlavě pochopit tu záplavu pocitů, které ve mně ta drobná intimnost vyvolala. Zastavila se v kuchyni, opřela se o linku, pobaveně mě pozorovala a vyčkávala.

Sáhl jsem do skříňky pro dvě skleničky a šel se podívat po něčem k pití. Rum i colu bych v lednici mít měl. Nalil jsem nám oběma opravdu štědrou dávku alkoholu – dnes mi nějak vyhovovalo sledovat svět přes závoj opilosti a cítit, že moje zábrany tu dnes nejsou.

„Na co si připijem?“ zeptal jsem se.

„Na sex?“ Zase ten provokativní tón.

„Proč ne. Tak na sex.“ Upíjel jsem ze skleničky, pomalu si ji prohlížel a přemýšlel, proč jsem s ní vlastně odešel z baru domů. Nepřišla mi nějak zvlášť přitažlivá, byla docela malá, drobná a hubená. Měla krásné vlasy, nádhernou uhlově černou hřívu. Ale žádné výraznější ženské křivky. A já raději partnerky vysoké jako já a žensky plných proporcí. Snad jen dekolt sliboval aspoň trochu zajímavé tvary. Ale pak mi došlo, že polovinu prezentovaného objemu bude tvořit push¬ upka a i tady můj zájem poklesl. Jenže stejně na ní něco bylo. Něco zvláštního, možná ve způsobu, jak se pohybovala nebo jak po mně vrhala pohledy. Přestože nebyla můj typ, něčím mě strašně přitahovala. Přímo vzrušovala.

Přišel jsem těsně k ní a přitiskl ji svým tělem ke kuchyňské lince, až se nemohla hýbat. Odložil jsem svoji skleničku a i jí sebral drink. Vjel jsem prsty do jejích vlasů, pomalu klouzal po spánku až na týl a zase zpět. Pak jsem pokračoval po tváři, krku a zcela bezostyšně rovnou do výstřihu. Odtáhl jsem triko i s podprsenkou, abych si mohl prohlédnout její ňadra.

„Hele, tohle snad…“ začala protestovat.

„MLČ!“ štěkl jsem na ni a položil jí ukazováček druhé ruky na ústa. Poslušně zmlkla.

Chytil jsem ji za paži a odtáhl od linky. Sám jsem zaujal její místo a pohodlně se opřel. Pak jsem si ji přitáhl, aby byla zády ke mně. Levou rukou jsem ji pevně chytil kolem pasu, čímž jsem znehybnil i její paže. Pravačkou jsem znovu vklouzl do její výstřihu.

„Víš, že to, co děláš, je docela drzý?“ zeptala se.

„Umím být i drzejší,“ opáčil jsem stroze, vytáhl ruku z výstřihu a začal ji pomalu strkat pod její džíny a rovnou i pod kalhotky. Začala se trochu zmítat.

„Co když to nechci?“ zeptala se. Otočila na mě přitom hlavu a dívala se mi do očí. Otázka zněla docela odmítavě, ale byl tam i provokativní podtón. A hlavně: její pohled říkal něco úplně jiného.

„Hlavně když to chci já,“ usmál jsem se ni potměšile.

„To mě jako znásilníš?“ vyhrkla poděšeně. Podle očí to ale vyhrkla spíš potěšeně.

„MLČ!“ vyjel jsem po ní znovu.

Chytil jsem ji za paži a táhl za sebou do ložnice. Tam se začala bránit trochu víc. Ale neměla žádnou sílu, přemohl jsem ji opravdu lehce. Začal jsem ji pomalu svlékat. Tedy, chtěl jsem jí pomalu svlékat. Ve skutečnosti se mnou cloumalo vzrušení a začal jsem z ní oblečení skoro rvát. Přetáhl jsem jí triko přes hlavu a uvěznil tak na chvíli její ruce. Rozepnul jsem jí podprsenku (opravdu nechápu, jak se mi to pod vlivem podařilo na první pokus) a vrhl se na její prsa. Opravdu nebyla velká, ale vůbec mi to nevadilo. Přisál jsem se k jedné bradavce a začal ji okusovat. Druhou jsem mačkal mezi prsty. Možná by přesnější slovo bylo drtil. Slyšel jsem, jak syká bolestí.

„MLČ!“ štěkl jsem zase a ona poslušně ztichla.

Ale dlouho mi to nevydrželo, chtěl jsem víc. Triko i podprsenku jsem stáhl a zahodil. Znovu jsem ji přitáhl zády k sobě, objal ji kolem pasu a začal jí rozepínat džíny. Bránila se, ale jak jsem už říkal, byla hubená a drobná, neměla šanci. Hodil jsem jí na postel a začal z ní stahovat rifle i kalhotky najednou. Kopala nohama a jakmile byla nahá, otočila se a snažila se přes postel přelézt pryč. Rychle jsem ji chytil za kotník a přitáhl zpátky.Svlékl jsem se a klekl si za ní. Zvedl jsem jí v pase, aby si také klekla a obě ruce jsem jí zkřížil za zády. Nemám nějak moc velkou tlapu, ale jak byla hubená, objal jsem prsty jedné ruky obě její zápěstí a měl ji tak plně ve své moci.

Bez nějakého dalšího zdržování jsem jí do ní vniknul. Trochu zasténala, ale ani jsem nemusel nic říkat a mlčela. Přirážel jsem tvrdě. Choval jsem se jako zvíře, držel si ji za ruce a bušil do ní jak smyslů zbavený. Několikrát se pokusila vykroutit, ale pevně jsem jí jednou rukou stiskl, až jsem cítil, jak o sobe její kosti v zápěstí vržou a ona se bránit přestala.

Pak mi proběhla hlavou jedna myšlenka a já se zastavil. Pustil jsem její ruce, takže se opřela na všechny čtyři. Pomalu jsem z ní vytáhl penis a opřel ho o její anál.

„Ne, tohle ne,“ protestovala. Tentokráte jsem žádnou provokaci v hlase neslyšel.

„Nabodni se. Ty sama,“ rozkázal jsem jí a v mém hlase zaznívalo pobavení. Možná až výsměch.

„Já tohle nechci,“ oponovala znovu.

„V pořádku, to přece vůbec nevadí.“ konejšil jsem ji, ale vzápětí jsem zvýšil hlas: „Ale já to chci a tak to udělám po svém. Ruce za záda!“

Ruce za záda sice nedala, ale začala se rychle tlačit proti mému penisu, až jsem do ní vklouzl. Usmíval jsem se.

„Přirážej. Tvrději!“ rozkazoval jsem a bavil se jejím rozporem mezi tím, že to dělat nechce, ale poslouchá, co jí nařídím. Užíval jsem si jejích přírazů a blížil se k orgasmu, ale pořád jsem neměl dost. Víc než soulož mě bavilo to, jak je tvárná, jak sebou nechá manipulovat. Chtěl jsem ji dál ponižovat. Slezl jsem z postele a ji táhl za sebou.

„Klekni si,“ přikázal jsem jí a když tak udělala, strčil jsem jí své mužství před ústa.

„Ne, tohle.. takhle ne… ne potom, co…“ snažila se bránit. Zvedla ruce a odsunula můj penis pryč ze svého obličeje.

„Ruce dolu! Chytni se za paty a nepouštěj je!“ houkl jsem na ní zamračeně.

Poslechla. Neochotně, ale poslechla.

„Otevři pusu,“ vyzval jsem ji tiše.

Zavrtěla hlavou.

„Tak otevři ji!“ už jsem zase zvyšoval hlas.

Opět zavrtěla hlavou. Vjel jsem ji rukou do vlasů, propletl v týlu prsty s pár prameny a začal kroutit a tahat. Do očí jí vyhrkly slzy, ale ústa měla stále zavřená. Ještě jsem trochu přidal.

Když bolestí tlumeně vykřikla, neváhal jsem a vrazil jí penis hluboko do pusy. Chytil jsem jí za hlavu i druhou rukou a začal přirážet, jako bych ani nebyl v ústech. Během chviličky jsem se udělal a konečně ji pustil. O krok jsem ustoupil a pobaveně sledoval, jak stále poslušně klečí, drží se rukama za paty a moje sperma jí pomalu teče po bradě, na prsa a pak dál na bříško. Napadlo mě, že bych jí měl podat papírové kapesníčky, co byly na nočním stolku přes postel.

„Zůstaň takhle, ani se nehni,“ rozkázal jsem jí. Natáhl jsem se do postele a snažil se dosáhnout na protější noční stolek. Nevím, co všechno za to mohlo, nejspíš kombinace únavy, orgasmu a zbytků alkoholu, ale ještě dřív, než jsem na kapesníčky dosáhl, jsem usnul.

Vzbudil jsem se takovým tím zvláštním způsobem, kdy se vzbudíte třeba i dřív, než běžně vstáváte, ale jste okamžitě bdělí, bez pomalého probouzení. První, na co mi padly oči, byla moje slečna. Stále klečela na koberci, držela se za paty a sledovala mě pohledem. Jakmile se všimla, že mám otevřené oči, vychrlila na mě v kulometné kadenci: „Můžunazáchodprosím!“

„Běž, na konci chodby“ mávl jsem rukou a prudce se posadil. Překonala vzdálenost několika skoky. Ani se nezdržovala zavíráním dveří od WC. Slyšel jsem dosednutí a současně s tím spuštění proudu moči. To celé doprovázené bezprostředním „Aaaaaahhhh.“

Mně mezitím rostl v břiše nepříjemně veliký kus ledu.

„Co jsem to, do prdele, udělal?!“ ptal jsem se sám sebe. Bez alkoholického poblouznění už mi včerejší noc nepřišla tak skvělá. Marně jsem vzpomínal, kde že jsem v chování slečny viděl provokaci, že to tak chce a že se jí to líbí. Vždyť já jí ke všemu donutil. Násilím. A ten orální sex na konci… Spíš orální znásilnění. Celý to bylo znásilnění… Panebože…

Mezitím se vrátila ze záchodu a zastavila se mezi dveřmi. Protáhla se a opřela se o komodu. Dobře jsem viděl na jejím těle stopy po zaschlém spermatu. Na jejích ňadrech a stehnech bylo několik šrámů, o kterých vůbec netuším, jak k nim přišla. Oční stíny rozmazané od slz. Vypadala… strašně.

Nevěděl jsem co říct, dostal jsem ze sebe jen tu nejhloupější otázku pro danou situaci, ale lepší mě prostě nenapadla.

„Jsi v pořádku?“

„Teď už jo, ale začínala jsem se bát, že to neudržím a počurám ti koberec. Ale jinak to bylo nádherný. Místy trochu drsnější, než jsem čekala, ale… To bylo nakonec vlastně ještě lepší. Já to tušila už v baru, že jsi chlap, s kterým zažiju něco drsně hezkýho. Doufám, že to budeme často opakovat. Jen mi příště dovol odejít na záchod předem, když mě tu necháš dlouho čekat bez rozkazů,“ vysypala ze sebe nadšeně a usmívala se. Hlavou se mi řítil rychlík emocí, pocitů a myšlenek. Čekal jsem všechno, jen ne tohle.

„Chtěla jsi asi říct ‚příště mi dovolte, pane‘ ne?“ zeptal jsem se jí a usmál se. Byl to napůl pobavený a napůl cynický úsměv. Horlivě přikývla. Věděl jsem, že nesouhlasí jen kvůli mému úsměvu, ale hlavně kvůli mému pohledu. Aniž bych se díval do zrcadla, věděl jsem, co vidí. V očích se mi po dlouhé době zase rozhořel oheň. Dva temné plamínky zvrácenosti, dva odrazy temné duše. Jsem zpět.