Fotograf

Znovu jsem přejel dalekohledem po protějším břehu jezera. Pořád nic. Čekám zde již od oběda, na stativu fotoaparát s masivním teleobjektivem. Nedávno jsem tu byl na procházce a na protějším břehu jsem viděl nádherného jelena s laní. V myslivecké latině se nevyznám, netuším moc co znamenají názvy jako „dvanácterák“ nebo „šestnácterák“. Vím jen, že to souvisí s parožím. A tak rozložité paroží, jaké jsem viděl u toho jelena, jsem snad nespatřil ani ve filmu. Bohužel jsem měl sebou jen dalekohled a mohl se kochat jen několik minut, než ladně zmizel v lese.

Dnes jsem se pořádně vybavil, mám sebou kvalitní fotoaparát, výkonný teleobjektiv s antireflexní úpravou a na sobě maskáče, aby mě nebylo příliš vidět. I příroda je se mnou, vítr fouká z protější strany, zvířata na druhém břehu mě tedy nemůžou cítit. Jen jedna chybička mi vadí – jelen se stále neukázal.

Sedl jsem si zpět na skládací plátěnou stoličku, odložil dalekohled a opřel se zády o kmen smrku. Zavřel jsem oči, pustil discman a zaposlouchal se do Nightwish. Jako pokaždé jsem znovu obdivoval, jak dokonalý hlas Tarja má. Vnímal jsem jen hudbu a svoje myšlenky nechal volně plynout.

Probral mě chlad. Narovnal jsem se a otevřel oči. Překvapeně jsem zamrkal, kolem byla tma. Usnul jsem a probudil se někdy uprostřed noci, na nebi zářily hvězdy a měsíc, po slunečním svitu nikde ani památky. Takže z focení zase nic nebude. Smutně jsem pohlédl na protější břeh.

S překvapením jsem si všiml, že právě v ten okamžik tam z temnoty něco zablikalo a najednou do noci zazářil obdélník světla. Vzal jsem dalekohled, abych zjistil, co to tam svítí. Záře vycházela ze staré chaty, okenice byly dokořán otevřené a za oknem žádné záclony, takže jsem krásně viděl dovnitř. I když jediné, co jsem mohl spatřit, byla holá dřevěná stěna. Pak se ale scéna změnila.

Do výhledu mi vstoupila žena. A jaká! Upustil jsem dalekohled a přiskočil k fotoaparátu. Teleobjektiv mi obraz přiblížil mnohem víc než dalekohled, připadalo mi, že stojím těsně před oknem. Ta žena byla opravdu nádherná, neubránil jsem se obdivnému zamručení. Měla neskutečně bohatou hřívu dlouhých černých vlasů a v příjemném, byť trochu bledém obličeji, dominovaly tmavé, velice přitažlivé oči. Byla oblečena do trička bez rukávů s velikým výstřihem, který štědře odhaloval její plná ňadra. Jeho černá barva ostře kontrastovala s její bělostnou pokožkou. Tipl bych si, že měla i černou kratičkou sukni, takovou tu lehkou, co se při závanu větru zvedne a odhalí vše pod ní. Ale to se můžu jen dohadovat, viděl jsem ji jen do půli těla. Dívala se někam do chaty a usmívala se. Potom zvedla ruku a kývla prstem, jakoby k sobě někoho zvala. Do prostoru ohraničeného oknem vstoupil neznámý mladík.

Přiblížil se k okouzlující černovlásce, lehce ji objal, přitáhl k sobě a dlouze políbil. Byl velice nedočkavý a rukama začal rychle bloudit po jejím těle. Dlaněmi spočinul na jejích ňadrech a lehce je tiskl. Já podvědomě zmáčkl spoušť foťáku. Ona mezitím pevně uchopila mladíkovu košili a pak prudce škubla. Knoflíky se rozlétly po chatě, na jednom místě látka nevydržela a roztrhla se. Kráska v černém zbytek košile z mladíka doslova ztrhala. Prsty začala jezdit po jeho lehce zarostlém hrudníku, přitiskla se k němu blíž a začala ho líbat. Pomalu se svými polibky směřovala níž na jeho krk, hruď a břicho, až mi skoro celá zmizela z výhledu, viděl jsem jen kousek její hlavy. Ta se za chvilku začala jednoznačně pohybovat sem a tam a mladík jen slastně přivíral oči.

Tiše jsem se uchechtl při živé představě, co se tam právě odehrává. Teprve pak mi to došlo.

Vždyť se chovám jako obyčejný šmírák! Jako sprostý voyer tady pozoruji něčí milostné hrátky. Zastyděl jsem se za sebe a řekl si, že musím přestat. Ale nějak se mi nechtělo, jsem moc zvědavý člověk a navíc tohle byl pro mě nový zážitek. A zajímavý.

Černovláska znovu pomalu vstala, chytla mladíka za rameno a povalila ho někam mimo mé zorné pole. Předpokládám, že na nějakou postel či pohovku. Sama se pak začala svlékat.

Upřeně jsem ji pozoroval, protože se svlékala záměrně velice pomalu. Dělala to tak, aby to co nejvíce burcovalo představivost. Nevím jak na mladíka, ale na mě to mělo pořádný vliv. Na chvilku se otočila zády a odhodila tričko pryč. Pak se obrátila zpět s rukama nad hlavou, vystavujíce na obdiv své bujné tvary. Pohodila hlavou a vlasy se rozprostřely vzduchem v divokém oblouku, prsa se lehce zachvěla. Automaticky jsem několikrát zmáčkl spoušť.

Měla vážně dokonalou postavu. Tedy aspoň podle mé představy dokonalosti. Nelíbí se mi současný trend - vyhublé modelky, kterým spočítáte žebra i přes dvě vrstvy oblečení. Ona měla postavu krásnou, evidentně vypracovanou častým cvičením, hezky žensky svalnatou a příjemně oblou zároveň. Předklonila se, aby dokončila svlékání a já se zaujetím pozoroval její pohupující se poprsí. A taky fotil. Znovu se ve mně ozvalo svědomí, že dělám něco neslušného, ale ignoroval jsem ho. Takováhle ženská se nevidí moc často.

Vzpřímila se a znovu pohodila hlavou. Dlaněmi přejela po své tváři na krk a dále na ňadra. Hryzala se při tom do spodního rtu. Najednou jsem si uvědomil, že se dívá na mě. Přímo na mě. Odskočil jsem bokem a zrychleně dýchal.

„Viděla mě!“ byla moje první myšlenka. Pak jsem se rozhlédl. To je hloupost, nemohla mě vidět. Stojím na kraji lesa, nemám tu naprosto žádný zdroj světla a objektiv má antireflexní úpravu, takže mě nemůže prozradit ani náhodný odlesk. Nikdo by mě tu nemohl vidět ani z mnohem menší vzdálenosti. Natož někdo oslněný světlem. Zřejmě se jen náhodou podívala mým směrem a moje svědomí toho patřičně využilo proti mně.

Potřásl jsem hlavou a znovu se podíval přes foťák do chaty. Okouzlující neznámá tou dobou už byla skloněná nad místem, kam před chvíli postrčila mladíka. Pak se zvedla do sedu a prudce zaklonila hlavu, aby odhodila vlasy na záda. Seděla čelem ke mně, takže jsem měl dobrý výhled. A hlavně velmi příjemný. Ruce natáhla před sebe a začala se pomalu pohybovat.

Krátce po té, co jsem se znovu začal dívat, stočila opět zrak ke mě. Přemýšlel jsem, jestli je to jen náhoda, že se dívá směrem kde jsem a nebo se opravdu dá vycítit, že vás někdo sleduje.

Vzápětí už jsem věděl, že platí to druhé. To že se na mě dívá jsem najednou nejen viděl, ale i cítil. Možná to zní divně, ale opravdu jsem na sobě vnímal její pohled. Bylo mi jasné, že mě nemůže vidět, ale zřejmě poznala, že je někdo sleduje. Trošku mě to zamrzelo, předpokládal jsem rychlý konec představení.

Ale spletl jsem se. Dál se vlnila na posteli, řádila jak splašená. Nadšeně jsem pozoroval její tančící ňadra a skoro ze zvyku mačkal spoušť fotoaparátu. Uvědomil jsem si, že mnohem víc pozornosti než jejímu vlnícímu se poprsí, věnuji jejím očím. Byly tak nádherné, tak neskutečně podmanivé. Neustále se dívala mým směrem a já si začínal být jist, že o mě skutečně ví.

Její pohyby se zrychlovaly, házela sebou a prudce dosedala. Náhle ustrnula, rozhodila paže, prudce prohnula záda a zaklonila hlavu. Divoký výkřik rozkoše jsem slyšel přes zavřené okno až sem. Sklonila hlavu, několikrát se zhluboka nadechla a posadila se na kraj postele. Krátce se podívala mým směrem. Usmál jsem se. Přeběhl mi mráz po zádech, když se usmála také. Jakoby odpověděla na můj úsměv...

Pak se zvedl mladík a posadil se vedle ní. Vzrušeně oddychoval.

Otočila se k němu a dlouze ho políbila. Pak hřbetem prstů pohladila jeho líci a na stejné místo mu vtiskla další polibek. Jazykem pomalu přejížděla po jeho tváři níž a níž až k jeho krku. Znovu ho políbila. Viděl jsem mladíkovu reakci, slastně přivřel oči a zrychleně dýchal, evidentně se mu to líbilo. Ještě jednou se na mě podívala. Mrkla. A já ztuhl.

Její špičáky náhle povyjely z dásní o dobré tři centimetry. Zahryzla se mladíkovy do krku, přímo do krkavice. Všiml jsem si, jak sebou mladík škubl. Ale ne bolestí, spíš jako při obrovské rozkoši. Její zuby zase zajely a ústa se rychle přitiskla na ránu. Vyděšený, neschopný pohybu jsem sledoval, jak hltavě pije rudou tekutinu přímo z hrdla své oběti. Mladík při tom sebou házel jak při nepřestávajícím orgasmu. Ale viděl jsem, jak bledne, ztrácí se mu barva z obličeje a on sám jakoby se zmenšoval. Černovláska na mě znovu mrkla.

„Ne! To ne. To se nestalo,“ začal jsem pomalu drmolit a ustupoval pozpátku od fotoaparátu.

„To se mi jen zdálo. Trpím... trpím halucinacema. Jasně! Tak je to! Budu se muset nechat vyšetřit,“ říkal jsem nepřesvědčivě do ticha noci a odsekával jednotlivá slova. Otočil jsem se a stále zrychlujícím tempem se vzdaloval pryč. Vůbec mi nevadilo, že jsem na místě zanechal vybavení v hodnotě přes sto tisíc.

„Upíři neexistujou. Jen ve filmech a pohádkách. Tohle se mi jen zdálo!“ zakřičel jsem, abych si dodal odvahy. Vůbec to nepomáhalo, raději jsem se tryskem rozběhl.

Najednou jsem na sobě ucítil cizí pohled. Podíval jsem se doprava. Stála tam ona. Znovu oblečená, v lehké černé sukni, jak jsem si představoval a v tričku s velkým výstřihem. Zastavil jsem. Oblečená působila ještě vyzývavěji a smyslněji, než když byla nahá.

Upřeně se mi podívala do očí a já pohled oplácel. Cítil jsem, že se mi snaží v očích najít strach, ale to se jí nemohlo podařit. Byl jsem jí natolik fascinován, že jsem žádný strach neměl. Poznala to a usmála se na mě.

Nepromluvila, ale pomalu ke mně přistoupila. Políbila mě. Cítil jsem na rtech krev, krev toho mladíka. Chutnala tak nějak.... příjemně. Vrátil jsem jí polibek a sál z jejích úst kapky jeho krve. Zasmála se, tentokrát nahlas a její smích zněl velmi vřele a přátelsky.

Znovu mě políbila. Hřbetem prstů mě pohladila po tváři a přitiskla na ni svoje rty. Jazykem mi po ní pomalu přejížděla níž a níž až ke krku. Políbila mě a ten pocit byl strašlivě nádherný, slastí jsem přivřel oči. Pak jsem si uvědomil, že do mě něco proniklo a já zažil pocit rozkoše tisíckrát silnější než jakýkoliv orgasmus.

---

Stojím na střeše panelového domu. A v ruce držím fotoaparát s masivním teleobjektivem. Zkoumavě přejíždím pohledem po okolí a přes hledáček přístroje si prohlížím osvětlená okna. Jako správný šmírák nahlížím do ložnic a soukromých životu cizích lidí. Akorát že já nehledám milující se páry, ale osamělé ženy a dívky. Chci jim poskytnout neskutečnou rozkoš. A potom uhasit svojí žízeň.