Pán snů

VAROVÁNÍ - I přes varování jsem už touhle povídkou docela znechutil pár čtenářek, takže pokud vás zajímá jen ta erotika, či si vám nelíbila povídka Milenka, neměli byste číst víc, než první dvě části ;) Jinak za vaše pocity neručím.

Zvolna jsem kráčel po chodníku a v levé ruce držel svůj „doktorský“ kufřík. V podobném nosil filmový zabiják Leon svoje zbraně, ale já v něm měl uplně jinou výzbroj. Po mé pravé ruce šla Iveta. Byla to dlouhovlasá štíhlá drobná blondýnka, skoro o dvě hlavy menší než já. Nebyla tedy zrovna můj typ, ale zdála se být celkem příjemná. Kráčeli jsme v tichu. Zkoušel jsem několikrát zapříst rozhovor, ale příliš se nedařilo. Iveta by přitom podle ženy, která mě pro ni objednala, měla být docela upovídaná. Ale cítil jsem z ní, že je dost nesvá z nové situace. Domyslel jsem si, že ještě nikdy nevyužila služeb gigola, natož pak takového, jako jsem já.

Jsem totiž trochu odlišný od ostatních lidí z téhle branže. Co trochu, hodně. Ještě jsem neslyšel o žádném podobném. Ale to zase není nic zvláštního, o mě taky neví moc lidí. I kontaktovat mě není zrovna snadné, nepoužívám inzeráty ani nechodím do barů a klubů jako ostatní. Moje služby můžete získat jen tak, že vás někdo doporučí. Možná je to trochu zvláštní, ale funguje to výborně. Ostatní by se s takovýmto přístupem nejspíš neuživili, ale o mě je velký zájem. A navíc za mé služby i na jedinou noc jsou zákaznice ochotny zaplatit takové částky, že „kolegové“ z branže by na ně museli tvrdě makat minimálně týden.

Šli jsme téměř mlčky už pět minut a pomalu se blížili k jejímu domku. Bylo to na mě trochu nezvyklé. Obvykle první setkání s novou klientkou probíhá tak, že zajdeme do výborného podniku na skvělou večeři, vypijeme sklenku vína, vyjímečně i dvě (to čiště z praktických důvodů, čím je žena střízlivější, tím větší požitek pak má z dalších událostí), a pak taxíkem odjedeme k ní domů a zde již záleží čistě na jejích přáních, co se bude dít.

Jenže Iveta byla nějaká zaskočená, moji společnost dostala jako dárek od svých kamarádek a zřejmě nevěděla, co dělat. Nechtěla nikam zajít na večeři ani na skleničku, komunikovat také příliš nechtěla a já tak nemohl prolomit počáteční ledy na její straně. Cítíl jsem z ní určitý odstup a trochu i strach. Ale až se ocitne doma, v bezpečí známých prostor, tak už to pro mě bude o něco lehčí.

Pozorně jsem si prohlížel okolí. V této čtvrti převládaly rodinné dvoupodlažní domky s malou zahrádkou. Všechny byly stejné, jejich stavitelé evidentně museli dodržovat jednotný styl.

Iveta bydlela v domku číslo dvanáct. Od jejích kamarádek, jsem věděl, že zde žije se svými rodiči, ale ti jsou nyní na dovolené u moře. Přestěhovala se zpět k nim po té, co ji odkopl její bývalý přítel. Byla z toho ještě pořád docela smutná a to byl po narozeninách další důvod, proč pro ni její kamarádky zaplatily moji společnost.

---

Iveta odemkla vchodové dveře, vstoupila do domku a rychle vyťukala zabezpečovací kód na klávesnici elektronického hlídače. Vstoupil jsem za ní dovnitř, zavřel dveře a zamčel.

Trochu nejistě mě odvedla do obývacího pokoje.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala se mě, když jsme se usadili do pohodlných sedaček.

„Snad sklenku vína, ikdyž já ji nepotřebuju, to spíše ty,“ usmál jsem se na ni. „A mimochodem, už jsme se přece domluvili na tykání.“

„Máš pravdu. S tykáním i s tím, že bych se potřebovala napít. Je to na mě asi hodně vidět, že jsem nervózní, co?“

„Docela dost. Vrtá mi ale hlavou proč. Podle tvých kamarádek jsi v posteli bývala divoká, takže mi přijde zvláštní, že jsi z toho teď nervozní.“

„Já... nejsem nervozní z tohodle. Ale spíš... z tebe,“ podívala se na mě trošku provinile, jako by za své obavy mohla.

„Ze mne?“ podivil jsem se, ale pochopil trochu její odstup.

„Mě se bát nemusíš, jsem tady jen a jen pro tebe, připravený a schopný splnit jakékoliv tvoje přání, touhu či sen,“ usmál jsem se na ni.

„To je asi ono. Kamarádka mi říkala, že... že... že lidem čteš myšlenky!“ vychrlila ze sebe konec věty a uhnula přede mnou pohledem.

Aha, tak teď je to konečně jasné.

„A ty se bojíš, že bych v tvé mysli našel něco, co je jen tvoje. Že bych si mohl přečíst třeba tvůj osud, příběh o tvého života. Nebo něco, co si chceš nechat jen pro sebe nebo se s tím svěřit svým nejbližším, ale ne nějakému cizímu člověku. Je to tak?“

„Přibližně ano, tohodle se asi bojím.“

„Co ti o mě vlastně řekly tvoje kamarádky?“

„Že vidíš lidem do duše, že dokážeš poznat jejich přání, touhy a myšlenky...“

„Rozumím,“ přikývl jsem. „Teď chápu proč se mě trochu bojíš. Ale buď jsi své kamarádky špatně pochopila nebo ti to špatně vysvětlily. Nejsem žádný telepat a opravdu neumím lidem číst myšlenky. Ale dokážu cítit jejich nálady, pocity. A hlavně jsem schopný velice silně vnímat jejich touhy a přání. Jejich sny a představy, které se neuskutečnily. Ano, občas to vypadá, že umím číst myšlenky. Třeba sleduji ženu, jak se dívá na nějakýho chlapa. A cítím z ní například velkou náklonost, touhu po něm, erotické představy, ale zároveň zklamaní a odloučení. Pak ješte cítím spoustu dalších věcí, které vůbec nedokážu popsat, ale z tohodle všeho se mi složí obraz a já vidím, že je to její milenec, který zrovna odjíždí někam pryč. A nebo cítím zase něco trochu jiného a vím, že po tom muži sice velice touží, ale při tom se vůbec neznají. Z tohodle pak můžu usoudit spoustu věcí, ale vše odhaduji z pocitů. Myšlenky číst neumím. Opravdu ne.“

Nevypadala zrovna přesvědčeně.

„Tak třeba ty. Cítím z tebe strach a odtažitost. Nevěděl jsem proč, dokud jsi mi to neřekla. Ale zároveň z tebe cítím touhu a zvědavost. Chceš vědět, jak moc dokážu poznat tvoje přání a jestli je dokážu splnit.“

„A co si teda přeju?“ zeptala se mě zvědavě.

„Teď ti v hlavě víří spousta myšlenek. Od něžného objímání a mazlení, přes divoký sex až po totální bezmocnost a vydání se do rukou někoho cizího na hraní.“ usmál jsem se na ni.

„Uff, dobrýýý. Vážně jsi to ze mě vyčetl, tipls to nebo ti to prozradily moje kámošky?“ zeptala se provokativně, ale smála se a bylo cítit, že velká část jejího napětí se uvolnila.

„Že ti chybí mazlení i divoký sex, to bych se mohl dozvedět od kamarádek, to máš pravdu. Ale nikdy jsi nikomu neřekla, že si přeješ být svázaná a bezmocná. Cítit bolest a ponížení. Tohle jsi neprozradila nikomu.“

„A přitom právě po tomhle nejvíc toužíš,“ dodal jsem po chvíli, když na mě jen tiše a překvapeně zírala.

„Teda.., ja koukám,“ dostala ze sebe po chvíli.

„Jak.. jak moc do mě vidíš, jak přesně dokážeš poznat moje představy?“ zeptala se a znělo to fascinovaně i nadějně najednou.

„Zatím vidím jen ty zřetelnější přání, ale postupně se vždy uvolním a dostanu do takového stavu, že vnímám vše, co si přeješ a v rámci možnosti to plním. Taky vnímám tvoji okamžitou odezvu, takže dokážu poznat, jak moc se ti to líbí a co mám případně dělat jinak. Teď ale vnímám jen ty silnější představy a touhy. Třeba jedna nikomu neprozrazená je docela silná, několikrát jsi to dělala sama, ale raději bys byla přivázaná a nechala jiného, aby si s tebou takhle hrál...“

„Kterou představu myslíš?“ zeptala se a lehce se začervenala.

Usmál jsem se a prstem významně ukázal na zapálenou svíčku. Tiše se zasmála a na chvíli sklopila zrak. Nadechla se a podívala se mi přímo do očí.

„Začíná se mi to líbit. S čím začnem?“

Krátce jsem zavřel oči a soustředil se na její touhy.

„S hlazením.“

„Ee, co mám dělat?“ zaskočila mě zcela nečekanou otazkou.

„Ty? Vůbec nic. Jen si pohodlně sedni,“ zachechtal jsem se tiše.

Zabořila se do křesla, pohodlně se opřela a hlavu lehce zaklonila přes horní hranu křesla.

„Ještě moment,“ zadržel jsem ji a přehodil její dlouhé vlasy dozadu za křeslo tak, aby si na nich neležela. Znovu se opřela, zavtěla se, aby našla co nejpohodlnější polohu, a přivřela v očekávání oči. Já se postavil za křeslo, ruce položil na jeho horní hranu a taky zavřel oči. Ale proto, abych se lépe vcítíl do jejích představ. Stačila mi chvilka.

Prsty jsem zajel do její bohaté hřívy vlasů, pohrával si s nimi a lehce je pročesával mezi prsty. Cítil jsem, jak se jí to líbí. I pro mě to byl příjemný zážitek, měla moc krásné vlasy. Lehce jsem ji prsty hladil po hlavě a soustředil se na její pocity, hledal jsem, co je pro ni nejpříjemnější. Sklonil jsem se níž a zabořil jí obličej do vlasů.

Aniž bych ji přestal hladit, posunul jsem se k jejímu levému boku a poklekl na jedno koleno. Začal jsem laskat její obličej. Lehce, jen konečky prstů a nebo častěji jejich hřbetem, jsem se dotýkal jejího čela, přejel po linii nosu, přes rty na bradu a znovu se v pomalých spirálách vracel přes její tvář vzhůru.

Vnímal jsem její představy a řízen jimi jsem přejel na její paže. Hladil jsem její ramena, její ruce, předloktí, dlaně. Hrál jsem si s jejími prsty. Další představy směřovali na její břicho. Dosud chtěla jen být laskána, teď jsem postřehl první náznaky lehce erotických představ. Zajel jsem dlaněmi pod její tričko a hladil její bříško a boky.

Všiml jsem si divoké myšlenky v její hlavě. Chtěla prudkou změnu, šok. Chtěla být vytržena z uklidňujícího hlazení a pocítit syrové doteky na svém těle. Veden jejími myšlenkami jsem ruce pod tričkem rychle přesunul výš a prsty prudce a hrubě zabořil do jejích ňader. Tvrdě jsem je stiskl a pootočil s nimi.

Prudce se nadechla a prohnula záda.

„Haaaa,“ unikl jí sten. Otevřela oči o podívala se na mě.

„Takhle přesně podle mých představ, dokážeš splnit cokoliv?“ zeptala se vzrušeně.

„Vše co je proveditelné,“ usmál jsem se na ni a ještě silněji zmáčkl a více zkroutil její ňadra. Chviličku jsem je tak držel a pak náhle pustil. Dvakrát se prudce nadechla a zase vydechla. Znovu se na mě podívala. Viděl jsem jí v očích rostoucí vzrušení.

„Nádhera...“ oznámila mi jasně viditelnou věc a opět zavřela oči.

Já ji začal znovu hladit, tentokráte ze spodu, od nohou. Jemně jsem prsty laskal její lýtka, hrál si s nimi, přejížděl prsty sem a tam. A pomalu jsem postupoval vzhůru, na její stehna. Vklouzl jsem rukama pod sukni a směřoval k jejímu rozkroku. Sama roztahovala nohy, abych se mohl dost blíž.

Ucítil jsem dlaší změnu v její mysli. Rychle jsem zareagoval. Nehty se zaryly do jemné kůže vnitřní strany stehen kousek od rozkroku a rychlým pohybem jsem po její noze vyjel ven z pod sukně. Za nehty zůstávalo na každém stehně pět rudých čar.

Vykřikla bolestí a přirazila nohy k sobě, ale vnímal jsem, jak se bolest z podrápaných stehen během chviličky přeměnila v slast.

Viděl jsem, že chce změnu, že chce postoupit dál. Podal jsem jí ruku a pomohl jí z křesla. Sevřel jsem ji v náručí a zvedl ze země. Do jedné ruky chytila můj kufřík a já ji vynesl po schodech nahoru do jejího pokoje. Rozsvítil jsem tlumené stropní světlo a položil ji na postel.

„Jak jsi věděl kam máš jít?“ zeptala se trochu překvapeně.

„Viděl jsem to v tvých představách.“

„Hmmm..“

Otevřel jsem kufřík a vytáhl kožené řemeny s jemnou podšívkou. Obtočil jsem je kolem jejích zápěstí a kotníků na noze a poté ji přivázal k posteli. Ležela na ní bez hnutí, pevně připoutaná a naprosto bezmocná a odevzdaná. Líbilo se jí to.

Věděl jsem, co se má dít dál. Chytil jsem ji za tričko a začal s ním škubat, snažil jsem se ho roztrhnout. Třáslo to s ní sem a tam, triko se jí zařezávalo do těla a ona byla spokojená. Pomohl jsem si zuby a lem konečne povolil. Roztrhl jsem triko napůl a odhalil její tělo. Se sukní jsem si tak nehrál, měla boční zapínání, které jsem prostě rozepnul a sukní z ní stáhl.

Ležela přede mnou na posteli, s rukama i nohama mírně roztaženýma a měla na sobě jen černé spodní prádlo, které krásně kontrastovalo s její světlou pokožkou. Cítil jsem jasně její přání a bez zaváhání vytáhl z kapsy zavírací nůž. Vyhodil jsem čepel, pojistka tiše cvakla a linie ostří se zableskla ve světle. Vnímal jsem jak jí proběhl záchvěv stachu. Uvědomila si, že je připoutaná a bezmocná, vydána plně do mojí moci. Ale strach rychle vystřídala touha a očekávání.

Sklonil jsem se nad ní a dvěma řezy přeťal ramínka podprsenky. Pak jsem nůž položil tupou stranou na její břicho a pomalu ho posouval směrem vzhůru, až špička zajela do úžlabiny mezi jejími ňadry. Zvedl jsem ruku vzhůru, dokud se podprsenka nenapnula a pak stačil kratičký pohyb a ostří ji přeřízlo. Vytáhl jsem rozřezané spodní prádlo z pod jejího těla a odhodil bokem. Prsty jsem lehce přejel po jejích ňadrech, ale bradavek jsem se ani nedotkl. Cítil jsem, jak moc chce, abych právě to udělal, abych se jí dotýkal, laskal ji a vzrušoval. Ale ještě silnější byla její touha potom, abych jí rozkoš naopak odpíral. Abych se téměř dotkl jejích citlivých míst, ale v poslední chvíli změnil cíl. A přesně to jsem dělal.

Přejížděl jsem prsty po jejím těle, hladil ji a laskal. A když jsem se pomalými pohyby v nekonečně dlouhých spirálách dostal skoro do míst, kde mě chtěla cítit, přestal jsem.

Znovu jsem v dlani sevřel nůž a přemístil se k jejím bokům. Čepel jsem opatrně na plocho zasunul mezi látku kalhotek a tělo, otočil čepelí a přeřízl látku. Stejně tak na druhé straně. Potom jsem několika prsty přitlačil kalhotky proti jejímu klínu a druhou rukou je začal vytahovat podél jejího břicha nahoru. Díky tlaku mých prstů se látka prádla silně třela o její kundičku, zvláště o poštěváček. Iveta vzdychala blahem. Konečně jsem celé kalhotky vytáhl ven a odhodil je na zem.

Pozvolna jsem se dostával do stavu, kdy už nemusím příliš napínat svoji mysl, abych viděl něčí přání. Vylezl jsem za ní na postel a obkročmo si klekl nad její tělo. Pozvedl jsem pravici s nožem před její oči, aby si mohla dobře prohlédnout jeho ostří. Pak jsem čepel otočil směrem k jejímu tělu a spustil ruku dolů, až se špička nože dotkla jejího levého ňadra. Podíval jsem se jí pevně do očí. Se zatajeným dechem sledovala ostrý nůž na svém těle, ale pak si uvědomila můj pohled a začala mi ho oplácet. Viděl jsem jí v očích trochu strachu. Vnímal jsem jak její důvěra zakolísala. Uvědomila si svoji situaci. Je sama, bezmocná a klečí nad ní cizí člověk s nožem v ruce. Ale znám sílu svého pohledu, dokázal jsem ji beze slova přesvědčit, aby se nebála. Konečně strach z jejích očí uplně vymizel a nahradilo ho očekávání. Začal jsem pohybovat nožem po jejím těle, směr pohybu byl vždy kolmý k ostří a dotýkal jsem se jí jen špičkou nože. Tlačil jsem na nůž jen tolik, aby citelně škrábal, ale nikde ji nepořezal. Začala se poddávat tomu zvláštnímu pocitu, když ostrý předmět klouže po kůži. Znám to, je to velice zajímavý pocit. Je v něm trochu strachu a špetka bolesti, ale zároveň je to nějakým způsobem vzrušující, přitažlivé. Přejížděl jsem nožem po jejím těle, přes ňadra na břicho a na její stehna, kde byly ještě jasně viditelné stopy po mých nehtech. Zpočátku moje pohyby sledovala, ale po chvilce zavřela oči a jen se oddávala vzrušujícím pocitům.

Pomalu jsem se vratil zpět na její ňadra a nožem přejel přes bradavku. Byl to pro ni nečekaný pocit vzrušení, prudce se nadechla, vzedmula se jí hruď a špička nože se zabořila do jejího těla. Stačil jsem včas zareagovat a nůž přizvednout, ranka byla jen malá, ale vyteklo několik krůpějí krve. Jazykem jsem je slízl z jejího těla. Bylo to příjemné zakončení hry s nožem.

Slezl jsem z postele a znovu otevřel svůj kufřík. Z jedné přihrádky jsem vytáhl velký černý hedvábný šátek, pečlivě ho složil a závázal Ivetě přes oči tak, aby nic neviděla. Ubezpečil jsem se, že šátek dobře sedí a potichu seběhl schody do přízemí. Z obývacího pokoje jsem vzal zapálený trojramenný svícen a vrátil se nahoru. Svícen jsem opratně potichu postavil na stůl, svlékl jsem se a potom si sedl na zem přede dveře do pokoje. Choval jsem se absolutně tiše, nesměla o mě vědět. Zavřel jsem oči a soustředil se na to, co právě prožívá.

Bylo to očekávání. Přemýšlela, co teď asi udělám, čím a kde se jí dotknu. Měla několik zajímavých představa, některé dost silné, ale tentokráte jsem se jimi neřídil. Pokud bych postupoval přesně podle jejích přání, dopřál bych jí neskutečně silný zážitek, ovšem s jednou drobnou chybkou. Vše by bylo přesně podle jejích snů. Je vždy lepší vnést do toho trochu vlastní invence, pokud si je člověk jistý, že udělá dobrou věc. A to já si díky svým schopnostem jistý být můžu. Tak jsem prostě seděl na zemi, pozoroval ji a čekal.

Vnímal jsem, jak se do očekávání pomalu začíná vkrádat nejistota. Šátek přes oči dostala sotva před pár minutami, ale po tmě a v tichu vnímáte čas úplně jinak. Začala být nervozní, hlavou jí vířily různé obrazy. Jak vykrádám byt, jak se ji chystám znásilnit a zabít a další podobné obavy. A já dál klidně seděl. Po chvilce to už nevydržela.

„Jsi tu?“

Odpovědí jí bylo jen ticho.

„Haló, prosím, netrap mě takhle. Bojím se.“

Zase naprosté ticho. Začala sebou mlít a snažila se povolit pouta, ale neměla šanci. Nemělo smysl déle čekat, vzrušení z ní pomalu začalo vyprchávat a to není dobré. Sundal jsem jednu svíci ze svícnu a potichu se přiblížil k její posteli a přichystal se udělat další věc, která není přesně podle jejích představ. Několikrát si s horkým voskem na svém těle hrála, ale začínala pokaždé od svých ňader. Já se přiblížil k jejímu klínu a prudce nahnul svíci a ihned ji zvedl vzhůru, dokázal jsem si představit její reakci. Nespletl jsem se. Velká kapka horkého vosku dopadla přímo na její poštěváček a rozstříkla se po okolí. Iveta strašlivě vykřikla a vyrazila klínem vzhůru. Několikrát se zhluboka nadechla a teprve po chvilce se zase uvolnila a lehla si zpět.

„Ty... parchante,“ dostala ze sebe. Ale vnímal jsem, že to myslí v dobrém. Hlavní důvod proč vykřikla bylo leknutí a nečekaná bolest na citlivém místě. V konečné důsledku to ale vnímala jako příjmené pocity.

Sklouzl jsem dlaní do jejího klína, sebral ztuhlý vosk a prsty lehce zajel do její jeskyňky. Cítil jsem jak moc je vlhká vzrušením.

„Copak? Nelíbilo se ti to?“ zeptal jsem se zvědavým tónem.

„Líbilo, jen...jsem se lekla. Pokračuj.“ usmála se.

Vzal jsem ze svícnu další svíci a sklonil se nad jejím tělem. Naklonil jsem obě ruce a nechal vosk dopadat mezi její ňadra. Začala tiše sténat a lehce se vrtět. Pohyboval jsem svícemi nad jejím tělem, nechal vosk dopadat na břicho a na stehna a pak se zase vratil nad její hruď. Teď jsem již pohyboval svícemi pomaleji, kapky vosku tvořily souvislou cestu na její kůži. Ve spirále jsem vytvořil voskovou cestičku na obou jejích ňadrech. Pak jsem zastavil pohyb a nechal vosk dopadat přímo na její bradavky. Prvních několik kapek zvládala. Ale každá další kapka horkého vosku, která dopadla jí působila vetší a větší bolest. Soustředil jsem se na její pocity a dával pozor, abych nepřekročil tenkou hranici mezi tím, kdy to bolí, ale ještě je to příjemné a okamžikem, kdy se bolest stává nepříjemnou a zraňující. Neodhadl jsem to úplně přesně a skončil zbytečně brzy, uvědomil jsem si, že ještě bylo kam jít. Ale je lepší přestat brzy než pozdě. Navíc jsem se stejný postup chystal použít u jejího klína.

Vrátil jsem jednu ze svící na svícen a znovu se přemístil k jejímu rozkroku. Jednou rukou jsem lehce rozevřel její jeskyňku, právě tak, aby část tekoucího vosku pronikala i dovnitř. Naklonil jsem znou svíci a nechal vosk dopadat na její klín. Několik kapek jsem nasměroval na její malé pysky, ale pak jsem svíci přesunul kousek nad její poštěváček. Vosk dopadal na její tělo a stékal dolů mezi její nohy. Znovu s sebou začala házet. Abych prodloužil její utpení, přesunul jsem levou ruku z jejího rozkroku na poprsí a začal do něj zatínat nehty. Tím se bolest soustředila dvě místa, odvádělo to pozornost a já mohl její klín trápit horkým voskem ještě o chvilku dýl. Postupně sebou začala škubat víc a víc snažila se uhnout před palčivou bolestí dopadající na její citlivá místa. Ale dokázal jsem směrovat proud vosku na stále stejné místo.

Ještě chvilička.

Dost!

Tentokráte se mi podařilo skončit opravdu kousek před hranící zlomu, byl jsem s tím spokojen. Iveta vyčerpaně ležela a prudce oddychovala, v těle jí doznívaly zachvěvy bolesti i slasti. Vrátil jsem svíčku zpět na svícen. Teď přišla zase chvilka na mazlení.

Opatrně jsem z ní sundával všechen vosk. Naštěstí dobře držel při sobě a šlo to lehce. Když byl odstraněný, začal jsem se dotýkat její pokožky. Po působení horkého vosku byla velmi citlivá, takže jsem musel opatrně. Lehce jsem ji hladil po těle jen bříšky prstů, skoro jsem se jí ani nedotýkal. I přesto každý dotek vnímala velmi citlivě, ale byly to pro ni příjemné pocity. Postupně jsem zapojil i svoje ústa a jazyk a líbal každý kousek jejího těla. Vnímal jsem, že střídnání mazlení a bolesti ji velice vzrušuje, je jí to moc příjemné. Ještě několik minut jsem ji hladil a líbal, aby se uplně uklidnila a uvolnila.

Pak jsem vstal a přistoupil ke svému kufříku.

„Moc křičíš, dostaneš roubík. Co ty na to?“ zeptal jsem se.

„No..“ ozvala se nejistě, ale cítil jsem, že je zvědavá.

Přejel jsem ji prstem přes rty. Pochopila a otevřela ústa. Olízla mi přitom jazykem špičku prstu. Usmál jsem se, ale pak jsem jí do pusy strčil roubík a zajistil ho koženým páskem kolem její hlavy. Cítil jsem, že začíná lehce panikařit, protože se jí hůře dýchalo.

„Neboj se. Vím, že se ti hůř dýchá, ale na to si za chviličku zvykneš. A nemusíš se bát, že by ses udusila, nezapomeň že stále vnímam co pocituješ a přání se pořádně nadechnout je vždycky silnější než jakékoliv erotické touhy.“

Lehce kývla hlavou, že rozumí a panika se z její mysli zase vytratila.

Já si připravil důtky a položil je na postel vedle ní. Chtěl jsem je mít po ruce, ale zatím na ně nepřišel čas, teď byla ještě doba mazlení. Znovu jsem vylezl na postel a rozkročmo si na ni klekl.

Zavřel jsem oči a prsty hladil její boky a břicho. Přestával jsem vnímat okolní svět. Začal jsem se nořit hluboko do světa Ivetiných přání a tužeb. V takovém stavu pak už vůbec nevnímám, co dělám a co se děje kolem, vnímám jen pocity toho druhého a řídím se jimi. Kdysi mi tyhle stavy přišly hodně zvláštní, ale postupně se z toho stalo něco běžného. Nechal jsem se unášet na vlnách přání a konal podle nich. Nevnímal jsem co dělám, ale vnímal jsem, že se to líbí. Pronikal jsem hlouběji a hlouběji a plnil ta nejtajnější přání. Cítil jsem, že je to pro ni velmi příjemné, že se jí to velice líbí. A i já z toho měl radost. Tohle je věc, kterou dělám nejraději, kterou umím a jsem v ní opravdu dobrý. Strašně rád vzrušuji ženy, přívádím je do extáze a ukazuji jim nové a nové možnosti a posuvám jejich hranice poznaných rozkoší. Opravdu uspokojená žena je pro mě po pravdě větší odměnou než peníze, které za to dostanu. Ty pocity, které z nich na konci vnímám... Prostě se mi to moc líbí.

Ale teď jsem v Ivetiných přáních vycítil nějaký zmatek. Něco jako strach. Nebo možná bolest? Byla to bolest a strach zároveň, obojí proti mně vyrazilo v jedné obrovské mrazivé vlně. Okamžitě jsem přestal s veškerou svojí činností. Pozvolna jsem se vracel zpět do reality, ale uvědomoval jsem si, že ta bolest a strach už je zase pryč. Někdy se stane, že klientka má přání, které by jí mohlo vážně ublížit, ale jak jsem časem zjistil, když jsem v těsném kontaktu myslí, tak takovou myšlenku vždy přehluší její podvědomí, instinkty, pud sebezáchovy nebo jak to nazvat. Prostě poznám, že tohle přání nemám plnit. Přemýšlel jsem, co se stalo. Třeba se lekla něčeho uplně mimo toho, co jsem dělal já. Ono když máte zavázané oči, jste připoutaní a přes nohu vám přeběhne třeba pavouk, brrrr...

Jasně, nejspíš to bude nějaký vnější vjem. Tohle poznání mě uklidnilo. Ale stejně musím zjistit co se stalo. Moje myšlení se ovšem vždy vrací do normálu jen pomalu. Konečně jsem si začal uvědomovat aspoň svoje tělo. Pořád jsem klečel nad ní, ruce jsem měl položené na svých stehnech. Vnímal jsem také zvláštní pocit na své kůži, ale nedokázal jsem to identifikovat. Soustředil jsem se raději na vracení se do reality. Otevřel jsem oči, abych se podíval co se stalo.

A znovu jsem je rychle a pevně zavřel a přemáhal nutkání zvracet.

„To nemůže být pravda, to se mi jen zdálo, byl to nějaký odraz přání, možná vzpomínka,“ uklidňoval jsem se vduchu, ale vůbec jsem tomu nevěřil.

Začal jsem z hluboka dýchat a opatrně jsem otevřel oči. Scéna se nezměnila. Pode mnou již neležela Iveta. Neschopný pohybu jsem nevěřícně zíral na zkrvavené ženské tělo.

Z rozbitého obličeje na mě zíraly dva prázdné oční důlky. Tvář měla pořezanou a několik zubů vyražených. S hrůzou jsem pohledem postupoval po jejím těle.

„Bože...“ unikl my z přiškrceného hrdla vzdech, když jsem uviděl její hruď. Jedno ňadro rozbodané a rozsekané nožem, druhé s ošklivými černými popáleninami. Jako loutka ovládaná někým jiným jsem se pomalu svezl z postele. Všiml jsem si svého nože. Byl vražen v jejím rozkroku. Podle rozsahu zranění mnohokrát za sebou.

Sedl jsem si na zem do rudé louže a vůbec nic nechápal. Jak se něco takového mohlo stát? Vždyť jsem měl ověřeno, že nejde ublížit! Že by její přání byla tak silná, že by popřela její instinkty? To snad ne, to jsem si nedokázal představit. Snažil jsem se vybavit si její přání, ale nešlo to, byl jsem příliš rozrušen. Přesněji na pokraji zhroucení. Vlastně už možná za ním, začínalo se o mě pokoušet šílenství. Někontrolovatelně se mi třásly ruce a začal jsem se tiše pochechtávat.

Znal jsem ty pocity. Když se u mě v mládí porvé objevily moje schopnosti, nezvádal jsem je a málem jsem ze záplavy přání a snů ostatních zešílel. Doktoři nevěděli co se děje, tak do mě nacpali oblbováky. Nic jsem jim neřekl a jak postupně snižovali dávky, učil jsem se svoje nadání kontrolovat.

Ale teď to bylo zpět, zřetelně jsem cítíl, jak se mi šílenství plazí mozkem. Rozum odmítal přijmout, co viděl a hledal nejsnažší cestu k úlevě. A tuhle už znal.

Najednou mi myslí projela neskutečně silná představa, hnusné zvrácené přání. Viděl jsem nůž znovu a znovu se nořící do ženského klína a cákající krev.

Iveta ještě žije?! Ale... vždyť to není možné, to nemohla přežít. Pak můj mozek zaregistroval, že tohle přání přišlo odjinud. Odněkud zvenčí, přes ulici. Zvedl jsem hlavu a podíval se z okna.

V druhém patře protějšího domu blikala do tmy televizní obrazovka. Osvětlovala postavu v okně. Nějaký muž tam stál s videokamerou nasměrovanou k Ivetě domů a onanoval při tom. Pochopil jsem...

Jeho přání a sny byly natolik silné, že přehlušily vše, co přicházelo od Ivety. To jeho obludné představy a sny jsem plnil. A jejich výsledkem byla zohavená a umučená mladá žena. Až její smrt prorazila sílu jeho představ. Vzedmul se ve mně vztek. Tak silný vzek, že i částečně potlačil rodící se šílenství.

Znovu přišla další zvrácená představa. Ještě více rozdmýchala moji zuřivost a já veden jen instinkty vyrazil pryč.

---

Ze schodů jsem sešel jako ve snách. Nevnímal jsem okolí, neuvědomoval jsem si co dělám, kam jdu. Zatřásl jsem hlavou ve snaze zbavit se hrůzného obrazu v mé hlavě, ale nepomohlo to. Najednou jsem si uvědomil, že stojím v předsíni pár metrů od vchodových dveří. V pravé ruce jsem něco držel. Pomalu jsem se podíval dolů, abych zjistil co to je. Byl to elektrický kabel, dvoulinka, evidentně vytržený z nějakého elektrozřízení. Přemýšlel jsem, proč bych ho, proboha, od někud rval. Pak jsem si všiml, že to není klasický umělohmotný kabel, ale že je gumový. Byl úzký a díky gumovému povrchu taky pěkně pružný a vláčný. Zkusmo jsem lehce máchl rukou. Smyčka kabelu dopadla se zamlaskáním na levé předloktí a obtočila ho. Přestože jsem použil malou sílu, štíplo to docela dost, na levačce mi okamžitě naskočil rudý obtisk. Ošklivě jsem se zašklebil a vykročil ke dveřím.

Upoutal mě pohyb po mé pravé straně, rychle jsem se otočil, abych čelil případnému ohrožení. Pořádně jsem se vyděsil kreatury, kterou jsem uviděl. Ale neuhnul jsem, pozorně jsem si ji prohlížel. Byla zcela nahá a pocákaná nyní již zaschlou krví, která slepila chlupy na její hrudi a pažích. Jen obličej nebyl černý od krve. O to víc jsem si všiml těch očí. Kdysi prý zkoumavé, zamyšlené, přátelské, příjemné a měkké hnědé oči teď vypadali stašně temné, bez života, jen se záblesky šílenství. Zašklebil jsem se a můj odraz v zrcadle mi škleb vrátil.

Otočil jsem klíčem ve dveřích a vyběhl ven na ulici. Nepřemýšlel jsem, jestli mě někdo uvidí, nezajímalo mě to. Navíc byla stejně pozdní noc a v ulici byla i přes pouliční osvětlení celkem tma. A všichni už určitě spí. Tedy kromě něj.

Přeběhl jsem přes cestu, prošel brankou a zamířil k vchodu protějšího domu. Zkusmo jsem vzal za kliku. Bylo otevřeno! Vstoupuil jsem dovnitř a opatrně se plížil cizím tichým domovem. Jediné zvuky jsem slyšel z prvního patra, muž byl evidentně doma sám. Neslyšně jako duch jsem vyběhl nahoru po potemnělém dřevěném schodišti. V patře chodbu modrým svitem zkrz skleněnou výplň pootevřených dveří osvětlovala televizní obrazovka. Přikradl jsem se blíž a nakoukl do pokoje. Ten parchant seděl na pohovce zády ke mně, znovu si pouštěl bestiální video, které před chvílí natočil, a stále onanoval.

Připravil jsem si pravou ruku ke švihnutí kabelem a chtěl rozrazit dveře a vyřítit se na něj. V posledním momentě jsem se zastavil. Dostal jsem lepší nápad. Nebo spíš horší, záleží na úhlu pohledu.

Opatrně jsem otevřel dveře a tiše doufal, že nevydají žádný zvuk. Povedlo se. Vzal jsem kabel dvojmo a překřížil ruce, aby vytvořil smyčku. Přiblížil jsem se těsně za muže, přehodil mu kabel přes hlavu a rychle zatáhl. Ruce mu vystřelili ke krku, snažil se kabel odtáhnout, ale neměl šanci. Pokusil se zakřičet, ale nedokázal ani zachroptět.

Zabral jsem a za krk vytáhl muže z pohovky. Spadl na podlahu, poulil oči a lapal po dechu. Byl to pomenší chlapík trošku silnější postavy oblečený jen do špinavého trička a trenek. Táhl jsem ho za sebou ke schodišti a dolů. Lehce jsem povolil stisk, aby se mohl nadechnout. S kyslíkem se mu vrátila kuráž a pokusil se chytit zábradlí na schodišti, abych ho nemohl stáhnout do přízemí. Ale stačilo ho jen trošku přiškrtit a byl zase jako beránek. Vláčel jsem ho do přízemí a pak ven z domu, přes ulici k Ivetě. Hrubý povrch silnice ho dřel a muž sebou házel, ale k ničemu to nebylo, spíše si ještě víc ubližoval. Vtáhl jsem ho do Ivetina domu a pak po schodech nahoru, do jejího pokoje.

Znovu mi hlavou prolétlo ostří šílenství, když jsem spatřil zmučené dívčí tělo na zakrvácené posteli.

Smyčku z kabelu jsem si pevněji omotal kolem ruky a přitáhl ho co nejblíže k jejímu tělu. Cukal sebou a odvracel zrak. Zvláštní, tolik si přál způsobovat jí bolest a vidět krev a teď, když ji měl na dosah, tak div neomdlel. Strhl jsem ho z postele zpět doprostřed pokoje a trochu povolil smyčku. Prudce se nadechl a pak začal divoce zvracet. Pohledem ještě jednou zabloudil k posteli, vykvikl vysokým hlasem a omdlel. Obličejem padl do louže vlastních zvratků. Nechal jsem ho tak.

Přistoupil jsem k tomu, co zbylo z Ivety a uvolnil řemeny, které až dosud poutaly její ruce a nohy k posteli. Vzal jsem ji něžně do náručí a posadil na zem zády ke zdi. Hlavu jsem jí natočil směrem k její posteli a opřel o stolek, aby jí nepadala dolů.

„Dívej se...“ špitl jsem k prázdným očním důlkům.

Vrátil jsem se k muži na podlaze a vytáhl ho na zakrvácenou postel. Koženými řemeny jsem ho připoutal podobnym způsobem, jako Ivetu. Nakonec jsem povolil smyčku kolem jeho krku a vrazil mu pár facek, aby se probral.

Zamrkal očima a překvapeně se rozhlédl, jaky by si nemohl uvědomit co se stalo. Pak si všiml Ivetiny mrtvoly a s hrůzou mu došlo, že leží v posteli nasáklé krví. Vykřikl a začal sebou zmítat. Pak si všiml mě, jak k němu přistupuji s roubíkem. Začal sebou házet ještě víc, začal křičet a vyhrožovat. Ale nevnímal jsem ho. Aby se přestal bránit, opřel jsem se mu kolenem o krk. Ztuhl a pokojně si nechal roubík nasadit. Pevně jsem ho připevnil, dotáhl řemen a vstal.

Naklonil jsem se nad něj, natáhl levou ruku a dotkl se jeho čela. Zavřel jsem oči a začal se soustředit. Stejně, jako když u svých zákaznic hledám jejich skryté touhy. Tentokráte jsem ale hledal něco jiného. Něco, co jindy automaticky blokuji a nevpouštím do své mysli. Samozřejmě, že touhy, představy a sny nejsou jediné, co vnímám. Dokáži naslouchat i druhé stránce. Strachu, bolesti, beznaději. Obavám a úzkostem. Nejhorším hrůzám duše.

Vnímal jsem všechny jeho pocity a bedlivě naslouchal. Po chvíli jsem znovu otevřel oči a pevně se podíval do těch jeho. Byly vytřeštěné strachem a bolestí, po tváři mu stékaly slzy. Ošklivě jsem se na něj usmál.

„Mé klientky o mě často mluví jako o Pánu snů, protože dokážu splnit jejich touhy, přání a sny. Ale ty, ty jediný, mě poznáš jako Pána nočních můr. Splním ti je. Všechny...“